Festival tanečních filmů 2013 – ve službách opomíjeného žánru (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zastavení druhé – taneční filmy z Nizozemí

Festival Tanečních filmů 2013 pokračoval v sobotu 20. dubna a na úvod před přehlídkou krátkých filmů z programu festivalu Cinedans nabídl ještě dokument o tanečníku a choreografovi Akramu Khanovi: film The Six Seasons zachycuje jeho práci na sólové inscenaci Desh.

Akram Khan je britský umělec, ale jeho rodiče pochází z Bangladéše a ve svém opusu se rozhodl divákům tuto zemi představit a sám tak pátrat po vlastních kořenech, pokusit se proniknout do atmosféry země, která byla domovem jeho předků. Dokument zachycuje přípravu inscenace tradičním způsobem – tým se vydal s choreografem na cestu do Bangladéše a sledoval jeho práci v tanečním studiu, zastihuje ho i s rodiči v Londýně nebo při pobytu ve Švýcarsku. Je zajímavé vidět, jak mladý tvůrce zapracovává do výsledného díla dojmy, kterými na něj působí živoucí země plná ruchu a moderního shonu, ale i rodinné vzpomínky nebo oblíbený dětský příběh. Celou inscenaci uvidí na živo i české publikum v rámci festivalu Tanec Praha 3. a 4. července letošního roku.Hlavním programem druhého festivalového večera byla přehlídka krátkometrážních filmů žánru dance for camera, které se představily na loňském festivalu Cinedans. Otevřely ji dva osmiminutové filmy, které vznikly v rámci projektu Point Taken. Přehlídku Cinedans stejně jako koncepci podpory tanečních filmů v Nizozemí přijela festivalovým divákům přiblížit obchodní manažerka festivalu Martine Dekker. Na Cinedans se každoročně objeví desítky filmů, které představují průřez tvorbou filmařů a choreografů na společných syntetických dílech. Objevují se i dokumenty a retrospektivy, festival má i svou zájezdovou odnož. Zajímavý je právě projekt Point Taken, který iniciuje nizozemský Kulturní a mediální fond, Fond múzických umění Nizozemska, dále Nizozemská národní televize a právě festival Cinedans. Jedná se vždy o podporu několika týmů nizozemských filmařů a choreografů, kteří svá díla uvedou v premiéře na festivalu, Nizozemsko tak aktivně inspiruje domácí tvorbu, ačkoli jinak je Cinedans veskrze mezinárodní. Většinou filmy nepřesahují délku osmi minut, což je podmínka ze strany televize, protože jen film krátkometrážní dostává šanci na zařazení do vysílacího provozu. Tak je zase s tímto žánrem seznamována divácká veřejnost a kruh se uzavírá. Mohla by to být inspirativní myšlenka i pro naši kinematografii…

V projektu Point Taken byly v roce 2011 premiérovány čtyři filmy. Pro Festival tanečních filmů 2013 byly vybrány Hypnagogia a On False Move. První je dílem týmu režiséra Franka Scheffera a zachycuje zlomový okamžik v práci tvůrce, kterého ztělesňuje Muhanad Rasheed.

Choreograf, který se pokouší nalézt konkrétní představu o své choreografii, sdělitelnou i pro jeho tanečníky, se ve volné přírodě noří do zvláštního stavu mezi bděním a spánkem, v němž naslouchá zemi a nachází obrazy, po nichž toužil. Vyplouvají snové vize s mystickým nádechem, obrazy tančících postav ve volné krajině a v soumraku, zpřítomnění hledané nálady. One False Move je groteskním příběhem stárnoucí letušky, která po bujarém večírku zmeškala let a zůstává vyhoštěna na letišti v cizím městě. Pověstná řada nešťastných náhod a nevšímavost nebo naopak posměch okolí ji přivedou až k tragickému konci. Situace jsou jen malinko nadsazené oproti skutečnosti směrem k absurditě, takže víc než pohyb a tanec, který se zde také objeví, zaujme střih a situační černý humor.V přehlídce filmů, které následovaly, se diváci seznámili s výběrem děl uvedených na ročníku Cinedans 2011 (přivézt snímky z úplně posledního není ani technicky možné). Krátké opusy byly vybrány tak, aby pokryly co nejširší škálu tvůrčích postupů a technik, které se v dance for camera mohou objevit, a zanechaly tak celý kaleidoskop dojmů. Jen ve zkratce: Vrrti – zachycení tančící postavy ve volném prostoru, polocelek a detail. Sliced – využití počítačové manipulace s obrazem rozděleným na vertikální pásky se zrychlenou a zpomalenou dynamikou pohybu. Contact – práce s vysokorychlostní kamerou, hra se zastavovaným a zpomalovaným pohybem, manipulace s oděvem, vlasy jako výtvarný objekt. Falling – mužské a ženské tělo pohybující se v prázdném temném prostoru, popření fyzikálních zákonů. Ellipse – setkání v přístavním městě, kontaktní tanec, splynutí a procitnutí, film o pocitu, ne o technologii. Deep End Dance – tanec dvou generací pod hladinou bazénu (nejhumornější film). The Palindromist – zrcadlový efekt po způsobu čínského stínového divadla. IRC Dance Movement – breakdance v poušti. Manoeuvres – hiphopoví dandyové v ulicích velkoměsta. Jeu de Société – sto momentek sta lidí v jednom prostoru tvoří nekonečný pohybový řetězec. White Swan – Fokin ve zkratce. In Dreams I Run Wild – zastavit se a tančit, kdekoli.

Je-li toto reprezentativní vzorek současné taneční kinematografie, ukazuje na různorodost a možná programovou absenci jediného směru. Jsou tu příběhy i abstraktní výjevy, filmy barevné i černobílé, humor a zkratka, dokumentární zachycení pohybu, práce s rychlostí – spíš zpomalování a zastavování pohybu než přidávání na dynamice, některé autory fascinuje motiv odrazu a zrcadla. Můžeme snad pozorovat jeden společný rys: do tvorby poměrně málo zasahují nová média v jejich možnostech dekonstrukce či destrukce obrazového materiálu. Prakticky každý filmař dnes pracuje s digitálním obrazem, ale zdá se, že myšlení zůstává více analogové. Jako kdyby tvůrci prokazovali vědomě úctu pohybujícímu se tělu, které se jim dává všanc a které mohou využít jako materiál a nástroj, netroufají si deformovat jeho tvar a přirozený pohyb, spíš pracují s možnostmi jeho alternativního zobrazení, s otevíráním nových pohledů na pohyb a tanec.

Zastavení třetí – český tanec na kameru a svět módy

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář