Česká taneční platforma obrazem „českého“ tance?

  1. 1
  2. 2

V neděli večer 12. dubna 2015 skončila oficiálně v divadle Ponec nejvýznamnější tuzemská přehlídka současného tance Česká taneční platforma, která už jednadvacet let přináší prezentaci české taneční scény za uplynulý rok. Selekcí z přihlášených inscenací je vytvořena dramaturgie, která má odrážet stav českého tance, jeho trendy i jeho případné nedostatky. Do letošní finální podoby programové dramaturgie nakonec promluvilo deset představení devíti tvůrčích skupin, které kromě diváků bedlivě sledovala mezinárodní porota.

Jediným souborem, který měl na festivalu dublované zastoupení, byla skupina NANOHACH. Kromě odlehčeně laděného Move on (choreografie: Veronika Švábová), které zahájilo přehlídku (recenzi z tohoto představení najdete zde), se diváci mohli setkat v divadle Ponec s velmi choreografickým kusem oscilujícím mezi filozofickým rozjímáním a duchovní meditací. Diptych je autorským dílem Michala Záhory, na kterém spolupracoval s italským hudebním skladatelem Carlem Natolim. O pohybech duše při koloběhu zrání, ve kterém se vnímají hranice mezi nebem a peklem jen esencí vlastního bytí jsou dvě části: duet (Michal Záhora, Radek Bohata) a sólo (Dagmar Chaloupková).Duety byly v letošním ročníku v převaze, ale nijak se tematicky nekryly. Vztah muže a ženy by snad mohly reprezentovat obě představení uvedené ve Studiu ALTA, ale zpracování i energie byla zcela rozdílná.Zatímco velmi osobní a křehké Imago (choreografie: Lucie Kašiarová) pracovalo s vnitřní emocí, SuperNaturals (soubor ME-SA) svištělo na vlně energie komiksového páru, který si musí hlídat své superschopnosti, aby nepřestřelil. Fyzicky maximálně vypjatá role v této s nadsázkou vystavěné choreografii přinesla výjimečné tanečnici Martině Hajdyle Lacové ocenění Tanečnice roku (skoro by se chtělo křičet „No konečně!“, protože tato slovenská tanečnice je žhavou adeptkou na tuto cenu již pár let).Dalším duetem, který se nebál sarkasmu a jakéhosi ironického zrcadlení byl Proces Dory Sulženko Hoštové uváděný pravidelně v NoD – Roxy. I když se vkrádá podezření na lehce alibisticky vychytralou představu toho, jak nemá vypadat taneční představení, je tento kus divácky velmi atraktivní. Z pohledu tanečního kritika jí lze jen těžko něco vytknout, když je o tom, jak to být nemá. Takové to rozhodně je a nelze upřít originalitu nápadu a odvahu ke zpracování. Na druhou stranu přímo ke genialitě Proces zase nesměřuje. Do tvůrčího týmu patří kromě jevištního partnera Dory Sulženko Hoštové Jana Čtrtníka i DJ Johana Švarcová, která je pro celkovou úroveň představení velkým přínosem. Efektivně volená hudební kulisa s velkým žánrovým rozsahem od temné elektroniky až po klasiku posouvá celou inscenaci dál, daleko od školních lavic, kam by jinak svým tématem i zpracováním trochu zapadla.Tím se v programu České taneční platformy vyčerpala odlehčenost a nastává čas pro emocionálně drsnější až téměř depresivní tématiku, která studuje málo světlé okamžiky lidského života.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář