Tadeáš Hoza: Univerzální zpěvák? Raději ne!

Česká opera a lidé kolem ní online (25): Tadeáš Hoza - Barytonista Tadeáš Hoza se zpěvu věnuje od dětství. Klasickému, modernímu i folklornímu. V poslední době na sebe upozornil brněnské publikum coby student Janáčkovy akademie múzických umění v produkcích Divadla na Orlí, například jako Orfeus v Gluckově opeře, o níž jsme psali i na Opeře Plus. Těší se na letošní letní festivalovou stagionu ve Znojmě, kam byl přizván do jedné z hlavních rolí. A nadále většinu času věnuje studiu. Bakalářský koncert měl Tadeáš v loňském roce a na JAMU mu zbývají ještě tři semestry magisterského studia.

Raymonda ve Vídni a Esmeralda v Bratislavě

Cesty za baletem (4) – občasník z domova i ze zahraničí. Uplynulý víkend 10. – 11. března 2018 se výjimečně vydařil – navštívil jsem představení dvou velkolepých baletů, v sobotu Raymondy ve Státní opeře Vídeň a v neděli Esmeraldy ve Slovenském národním divadle Bratislava.

Divadla zblízka: Operní dům v Lipsku

O tom, že mělo saské Lipsko vždy v německém hudebním životě vedoucí úlohu, není pochyb. V dnes půlmilionovém městě působily takové osobnosti jako Johann Sebastian Bach, který hrával na varhany ve slavném tomášském kostele, narodil se zde i Richard Wagner. Robert Schumann ve zdejším divadle poprvé uvedl svojí jedinou operu Jenovéfa. Premiéru zde měl Oberon Carla Marii von Webera nebo Lortzingův Car a tesař. První operní divadlo zde vedl od roku 1700 skladatel a kapelník Georg Philipp Telleman, který tu uvedl svých neuvěřitelných dvacet operních titulů. V Lipsku povětšinou hostovaly operní soubory z Drážďan nebo Magdeburgu. V roce 1781 byl otevřen ve městě koncertní dům a tím byla zahájena éra později vysoce známého Gewandhausu.

Tino Pattiera – Caruso z Dalmácie, který okouzlil i Prahu

Váž si strom pre jeho tieň. „Bisogna rispettare l'albero per la sua ombra“, či v latinskej verzii „honoratur arbor ob umbram“. V Taliansku sa hovorí, že je dôležité ctiť si strom, ktorý nám dáva tieň, pretože v prítmí kráľov lesa nachádzame útechu. Händlov Serse (operný obraz perzského veľkokráľa Xerxa I. z rodu Achaimenovcov) oslavuje životodarný tieň mocného platanu. Čo na tom, že poslucháči, opantaní dôstojnosťou Larga, sa len ťažko zmieria s predstavou, že populárny Georg Friedrich si slávnu melódiu požičal z dielne menej úspešného súčasníka Giovanniho Battistu Bononciniho (a ten ju zase prevzal od Benátčana Cavalliho). To je však iný príbeh. Stromy sú ako naše korene. Ich tieň nám dáva pokoj a pocit oddychu, priestor na sebareflexiu a hľadanie identity. Tenor, ktorému venujeme nasledovné riadky, rád odpočíval v tieni ružových oleandrov, olivovníkov a paliem na dalmatínskom pobreží. Mal rád stromy. Dotýkal sa vavrínových listov i toho, čo nazývame vavríny slávy. Narodil sa do rodiny Talianov z Dalmácie, no kompas mu namiesto vytúženého juhu ukazoval sever. V Drážďanoch si vďaka rýdzemu spinto tenoru vyslúžil prezývku druhý Caruso a jeho umenie si mohla vychutnávať aj stovežatá Praha. Tino Pattiera.

Návraty na místo činu

Hudba Plus Petra Vebera (34) - vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech. Tuto neděli o česky hovořících cizincích – především o třech dirigentech.

O hudebním marketingu, dobré a špatné reklamě

Pár pamětníků v našem orchestru tvrdí, že kdysi zajišťovalo chod stodesetičlenného tělesa sedm lidí administrativy. Ředitel, sekretářka, ekonom, dramaturg, mzdová účetní, jedna pracovnice personálního oddělení, jeden pracovník koncertního provozu. Posledně jmenovaný zajišťoval veškeré zahraniční zájezdy; kouřil jako slévárna za průmyslové revoluce, ale jezdili jsme po světě a klapalo to. Paní z personálního mu pomáhala s pasy a vyřizováním víz, která jste tehdy potřebovali téměř kamkoliv. Prostě pravěká diluviální doba, již nelze se složitostmi současnosti srovnávat. Dnes samozřejmě jsme už o notný kus cesty dále. Co dřív stíhal jeden zaměstnanec, na tom nyní pracuje celé oddělení. Ředitel sice stále zůstává ředitelem, sekretářka však už není sekretářkou, nýbrž asistentkou ředitele a interní auditorkou. Nová doba si žádá nové profese! Ve finančním oddělení pracuje osm lidí, dramaturgie má zaměstnance čtyři, na koncertním oddělení jsou tři. Tržní ekonomika obohatila administrativu celým novým oddělením marketingu. A právě o něm dnes bude řeč.

Hudební kurýr: ocenění pro Jessye Norman a další události světa klasické hudby

Hudební kurýr - vydání číslo 63. Letmý pohled na události ze světa klasické hudby, k nimž došlo v první polovině dubna 2018: Americká sopranistka Jessye Norman získala Cenu Glenna Goulda. Výjimka ze zákazu prodeje slonoviny pro hudební nástroje. Saudská Arábie pověří francouzské odborníky, aby v zemi zřídili operu a orchestr. Muzicírování zlepšuje školní výkony. Zemřel milovaný americký doprovázeč Irwin Gage. Patnáctiletý akordeonista vítězem soutěže v Trossingenu. Zrušený koncertní zájezd Kubánského orchestru do USA. Nesmrtelné dědictví – 110. narozeniny Herberta von Karajana.

Jak je možná neznáte: Henryk Szeryng

Sondy do soukromých životů slavných hudebníků a skladatelů (14): Henryk Szeryng (Henryk Bolesław Serek) (22. září 1918, Żelazowa Wola – 3. března 1988, Kassel)

Kdo chce zabít operu? (1): Proměny Rusalky

Hudební kritici se často obrací ke zlaté éře opery první půle 20. století, která byla spjata se jmény velkých dirigentů. Ti měli v nastudování hlavní slovo a rozhodovali nejen o obsazování pěvců, ale i o tom, co režie smí nebo nemůže. Další fází bylo období, kdy se hlavou operních produkcí stala osoba režiséra a důraz se přenesl na vizuální stránku. Takové proudy můžeme sledovat od 70. let 20. století. V tomto období se v politice operních domů stávají režiséři pány, často téměř neomezenými. Jejich hlavním argumentem bylo, že scéna inscenaci prodává. Důsledky těchto změn v umělecké hierarchii jsou viditelné dodnes a počet inscenací přijatých nadšeně diváky ve shodě s odbornou kritikou není ani ve světovém měřítku nijak závratný. Cyklus o režijním divadle a „režisérismech“ jsme proto nazvali "Kdo chce zabít operu?" podle titulu kritické knihy operního publicisty a bývalého místoředitele l'Opéra du Nord ve francouzském Lille Jeana Gouryho.

Lednové vzkazy Pražských symfoniků ze země vycházejícího slunce (4)

V Tokiu se z nebe valí proudy vody se sněhem. Po slunečných dnech pociťujeme dnes naplno, že jsme na ostrově. Prší tolik, že těch několik kroků z lobby hotelu do autobusů přebíháme pod velkými deštníky hotelových portýrů. Je poslední den jedenáctého turné Pražských symfoniků po Japonsku – koncert v proslulé Suntory Hall.

Lidská tvář velkých skladatelů (10)

Mnozí skladatelé měli na své tvůrčí prostředí nevídané nároky, jiní zase při komponování prováděli kuriózní scény. O nárocích Richarda Wagnera, domácím mazlíčkovi Giuseppe Verdiho, rychlopsaní Franze Liszta či povodni, kterou byl schopen sousedům připravit komponující Ludwig van Beethoven, opět vypráví Přemysl Pražák.

Zbyněk Brabec: Listování v archivu I. – Libuše Domanínská v Brně

Pro první listování v archivu našeho nového seriálu jsme zvolili archiv Národního divadla v Brně. V úvodu k seriálu jsem psal, že tento archiv je stále ve stavu budování a doplňování, v současné době obsahuje soupis repertoáru a obsazení jednotlivých inscenací, jejich tvůrce i výkonné umělce. Později bude doplněn o soupis jednotlivých představení, fotografie umělců i inscenací a další archiválie. Přesto už dnes obsahuje úctyhodný soupis repertoáru od roku 1884 do naší současnosti.

Marius Petipa – choreograf génius (3). Jeho doba a odkaz

V souvislosti s Mariem Petipou je nutné si uvědomit jednu podstatnou politickou a společenskou věc. Vývoj klasického baletu v Rusku by nebyl možný bez carské rodiny, veškeré výdaje na balet a samozřejmě i na divadlo a kulturu jako celek šly totiž z carské pokladny. Petipa sám zažil během svého života v Rusku čtyři cary, Nikolaje I. (zemřel 18. února 1855), Alexandra II. (zemřel 1. března 1881), Alexandra III. (zemřel 20. října 1894) a Nikolaje II. Imperátoři Ruska jako jedni z nejbohatších lidí tehdejšího světa velkoryse podporovali divadlo, na balet plynuly částky nemající v tehdejším světě obdoby. I toto je pozadí nevídaného vzestupu ruského baletu, vždyť kde by byl Petipa bez carských peněz?

Mozartwoche a Barenboim: Proč vlastně chodíme na koncerty? Notebook Michala Maška (46)

Ohlédnu-li se zpět, o nikom jsem nepsal tak často jako o Danieli Barenboimovi. Jak mohu a je-li někde poblíž, nenechám si jeho vystoupení ujít, zejména jde-li o klavírní recitál. A už několikrát jsem si řekl, že budu zvědavý, co o něm budu moci ještě napsat. Nejinak tomu bylo i tento týden v Salcburku, kde měl ve velkém sále Mozartea v rámci Mozartwoche 2018 recitál věnovaný Claudovi Debussymu. Osud však něco vymyslel, ale nebylo to tentokrát zrovna příjemné.

O taneční kritice (5): Poznámky o kompetencích, profesi a psaní zadarmo

Poslední zastavení nad taneční kritikou věnuji tématům, která jsou trochu kontroverznější. Mám tušení, že kolem nich obcházíme a nikdo nechce říct nahlas, jak moc se ho některé věci dotýkají, protože se ty otázky podobají sudu s dynamitem a nikdo nechce přivolat hromobití zrovna na sebe. Ale k čemu jinému využít poslední okamžiky divadelních prázdnin než k otevření témat, na která není uprostřed projektů a premiér pořádně čas? I s tím rizikem navrch…

O slovo se výrazně hlásí moravská metropole

Opera a balet v Československu v době první republiky (3) - Hlavnímu městu markrabství moravského, které bývalo v časech podunajské monarchie nazýváno nejsevernějším předměstím Vídně, přinesl vznik Československé republiky prudké změny ve všech směrech jeho vývoje. Město, které kolem roku 1890 dosáhlo sta tisíc obyvatel, jejich počet v roce 1919 více než zdvojnásobilo. Bylo k němu (celé tři roky před Prahou) přičleněno dvaadvacet sousedních obcí včetně měst Královo Pole a Husovice těsně na ně navazujících. A ve většině těchto obcí výrazně převažovalo české obyvatelstvo, což znatelně pozměnilo národnostní složení populace.

Opera PLUS Retro (6): Otakar Mařák – Hvězdný i problémový tenor (AUDIO)

V šestém díle cyklu Opera PLUS Retro vám představíme tenoristu Otakara Mařáka, který působil v pražském Národním divadle, v londýnské Covent Garden a v závěru života v USA. V nově digitalizované podobě si můžete poslechnout nahrávku árie Prince z opery Rusalka "Vím, že jsi kouzlo, které mine" z roku 1915. Jeho život a kariéru vám pak přiblíží životopisný článek Davida Chaloupky.

Francesca da Rimini ve Scale, Křenkův Diktátor s Borisem Prýglem v Mnichově

Operní kukátko (142). Týden od 23. do 29. dubna 2018. V dnešním vydání najdete: Francesca da Rimini v Teatro alla Scala. Ullmannův Rozbitý džbán a Křenkův Diktátor v Mnichově. Anton Coppola ve sto jedna letech uvádí svou novou operu. Sopranistka Ruby Hughes objevuje repertoár poslední Händelovy primadony. Opera na ČT art. Operní humor: Mario Del Monaco a manželský život.

Operní magazín: s replikami z Dona Giovanniho se v Itálii domluvíte...

Jak bohaté a praktické je jeho libreto? Co se z něj naučí student italštiny? Jsou jeho postavy blízké skutečnému životu? Na jak tenký led se vstupuje, chce-li se Don Giovanni hrát v autentickém zvuku a tempech jako za Mozarta? „Opera oper“ se objevila na Hudebním festivalu Znojmo 2016 jako unikátní stagionová produkce. S představitelem titulní role Adamem Plachetkou, jazykovou specialistkou Marií Kronbergerovou a dirigentem Romanem Válkem hovoříme o návratech k mozartovským kořenům, o vyhraněných chutích milovníků vína a žen, o čtvrttónovém rozdílu v ladění, o témbrovém bohatství klasicistního orchestru, o překladatelových zásazích do libreta, o mozartovském menuetu jako symbolu vitality.

Operní panorama Heleny Havlíkové (375) – léto s operou

Letní operní nabídka je u nás stále bohatá: Musica Florea uvedla na nádvoří Lichtenštejnského paláce Bendovu operu Vesnický trh, pro operní stagionu na Hudebním festivalu Znojmo byl tentokrát vybrán Návrat Tobiáše Josepha Haydna a do České republiky se po covidové pauze vrátil americký projekt Prague Summer Nights s Figarovou svatbou a Donem Giovannim ve Stavovském divadle.

Až fanatické zaujetí pro dílo. Dirigent Zdeněk Košler v Olomouci a v Ostravě

Letošní rok je velmi bohatý na jubilea významných dirigentských osobností. Před nedávnem jsme si připomenuli padesáté výročí úmrtí Iši Krejčího a 25. března by oslavil devadesáté narozeniny jeho nástupce v šéfovské funkci v olomouckém divadle Zdeněk Košler, který nás příliš předčasně opustil 2. července 1995 ve věku pouhých sedmašedesáti let.

Pražské varhany (3): Sál Martinů – Lichtenštejnský palác, HAMU v Praze

…Díky vstřícnosti a mimořádné pečlivosti varhanářů jsme zkusili uplatnit v uplynulých měsících na Sále Martinů způsob ladění, který není zrovna obvyklý. Pan Vladimír Turnwald i jeho kolega a spolupracovník pan Václav Vála snášeli mé pokyny a vracení se k už naladěným tónům chvílemi těžce, ale přesto trpělivě. Připustili, že experiment má cosi do sebe…

Alternativní operní soubory a Festival hudebního divadla Opera 2017

Poté, co jsme před nedávnem představili české soubory stálých operních domů a inscenace, s nimiž přijedou do Prahy na letošní bienále Festivalu hudebního divadla Opera 2017 (od 13. září do 5. listopadu), přicházejí teď na řadu produkce vzniklé nezávisle na tradiční operní síti divadel. Olomoucký Ensemble Damian se do festivalové nabídky zařadil barokní operou Johanna Adolfa Hasseho La Semele (21. října České muzeum hudby), Opera studio Praha přispěje dvěma tituly zpracovanými do jednoho večera – Deníkem Anny Frankové od Grigorije Frida a Kuchyňskou revue Bohuslava Martinů (22. října Divadlo Disk), brněnský soubor Ensemble Opera Diversa ohlásil Čaroděje a jeho sluhu tandemu Ondřej Kyas a Pavel Drábek (2. listopadu kulturní centrum Venuše ve Švehlovce), a konečně Opera Povera připravuje pro Prahu experimentální projekt Echo – Metamorphoses II (3. listopadu České muzeum hudby).

Mrzí mě, že divák nikdy neuvidí, kolik úsilí a hodin dřiny nás příprava představení stojí

Predstavujeme tanečníkov Baletu SND: Juraj Žilinčár. Rodák z Bratislavy pôsobí v Balete Slovenského národného divadla už pätnásť rokov. Predstaviteľ sólových partov v balete Labutie jazero, Luskáčik či Nižinskij - Boh tanca. Výnimočná osobnosť a umelec, ktorý dokáže diváka uchvátiť nielen svojím tancom, ale aj prirodzeným a sympatickým hereckým prejavom. Aký je Juraj Žilinčár a čo preňho znamená tanec?

Rekapitulace a nové horizonty šéfa SOČRu Jakuba Čížka. S Vilémem Veverkou otevřeně

Poté, co byl v této rubrice mým předchozím hostem generální ředitel České filharmonie David Mareček, bral jsem jako logický krok, že by měl zaznít hlas člověka de facto na identické pozici a sice ze svým způsobem konkurenční organizace. O rozhovor jsem požádal ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu Jakuba Čížka. Některá témata tak budou už ze své podstaty shodná. Jaké jsou tedy jeho vize a záměry, co vše by rád na pozici ředitele symfonického orchestru naplnil?

MUDr. Pavel Drbal-Hana Turečková: Tančete bezpečně III. Úrazy profesionálních tanečníků, léčba a prevence

Říká se, že stát se profesionálním tanečníkem má tři stupně: naučit se tančit, naučit se vystupovat před publikem a …zvládat úrazy. V předchozích částech podal MUDr. Pavel Drbal základní přehled zranění tanečníků, se kterými se nejčastěji setkává. V tomto díle Vám nabídneme náhled na tuto problematiku očima lékaře v dialogu s profesionální tanečnicí a choreografkou Hanou Turečkovou.

Víra je stavitelka nejzázračnější

V den, kdy uplynulo osm let od smrti Ivana Medka (13. července 1925 – 6. ledna 2010), zveřejňujeme poslední pokračování seriálu medkovských textů.

Týden s hudbou. Koncerty, opery, streamy i film

Na první srpnový týden vám přinášíme nový Týden s hudbou, kde naleznete výběr letních koncertů a představení ve vnitřních prostorách i open air doplněný o streamy ze zahraničí a zajímavé hudební filmy.

Mezinárodní den tance a další taneční aktuality tohoto týdne

Týden s tancem (69) – od 23. do 29. dubna 2018. V dnešním vydání najdete: Premiéra v Severočeském divadle, nový projekt Pražského komorního baletu, tanec pro Lékaře bez hranic, jubilující Laterna magika a několikanásobné poselství k Mezinárodnímu dni tance.

V krásné uniformě amerického mariňáka pan Boris Čechovský doslova zářil

Před deseti lety, 23. února 2008, zemřel emeritní sólista tenorista Janáčkovy opery v Brně Boris Čechovský. Do stovky mu chyběl pouhý rok a necelých pět měsíců. Ve své době byl výborným, velmi oblíbeným a v mnoha případech takřka výhradním představitelem stěžejních rolí špičkových tenorových partií romantického a veristického operního repertoáru. Jeho cesta k divadlu a k popularitě, kterou tím získal, přitom vůbec nebyla přímočará.

Opera ve Walesu

„Wales je krajina hôr, Lloyda Georga, pstruhov, výletníkov, čiernych kráv, bridlice, hradov, dažďa a keltského jazyka. Tie hory sú lysé a fialové, divné a plné kamenia; v hoteloch sú vlhké fotografie usporiadateľov speváckych súťaží, ktoré sú tamojšou špecialitou; waleské ovce majú dlhé chvosty a keby ste ma boli rozkrájali, je to všetko, čo viem o Severnom Walese,“ takto charakterizoval krajinu Karel Čapek v cestopisných fejtónoch Anglické listy. Kraj (vo waleštine Cymru), ako zvyknú Walesania hovoriť svojej domovine, zapôsobil na českého spisovateľa svojou vznešenosťou zakonzervovanou v tradíciách. Taký je Wales a taká je aj jeho hudba.

Tanečník v opeře

Toto není recenze, ani reportáž. Toto je umělecký povzdech formou fejetonu. Povzdech subjektivní a osobní, možná o to více autentický. Opera a balet jsou dva odlišné světy, které často sdílejí prostor jednoho divadla, ale co si budeme nalhávat, opera a chapadla jejího makrosvěta již řadu let nahlodávají postavení baletu a tance v kamenných divadlech (nejen v nich), ale i tance jako žánru.

Zapomenuté knižní poklady. Eve Ruggieri: Chopin

Dnes do třetice se v Zapomenutých knižních pokladech budeme věnovat zdánlivě „lehčímu“ čtení – citový život polského romantického „básníka klavíru“ nám přiblíží francouzská milovnice hudby Eve Ruggieri.

Zpola (?) zapomenuté opery: jediná opera Huga Wolfa a mnoho debat kolem ní (2)

„Třírohý klobouk“ je příběh záletného corregidora (vysokého magistrátního úředníka), který se snaží získat krásnou mlynářku Frasquitu. Ta naoko projevuje vstřícnost, protože chce na corregidorovi vymámit slib, že zajistí jejímu synovci dobré místo. Nebohý corregidor má ale smůlu. Před jeho neomaleným útokem Frasquita obratně uhne a sukničkář se rozplácne na podlaze. Ani jeho lest, kdy nechá Frasquitina manžela předvolat k úřednímu jednání, aby měl jistotu, že bude mlynářka doma sama, nevyjde. Před mlýnem nešťastně zakopne, spadne do náhonu a objeví se celý zmáchaný. Frasquita se nad ním slituje, rozvěsí jeho mokré šaty a zkřehlého záletníka uloží do postele. Tam ho najde mlynář, pojme podezření a zatouží po pomstě. Aby oplatil stejné stejným, oblékne si corregidorovy šaty a vypraví se za jeho ženou. Nakonec se pochopitelně všecko vysvětlí. Ničí čest pošpiněna nebyla a manželské páry jsou zase spolu.

Zpola (?) zapomenuté opery. Česká opera (10)

Josef Richard Rozkošný se po neúspěších se Stojou a Satanellou vrátil do světa pohádky. 3. ledna 1906 měla v Národním divadle premiéru opera Černé jezero (původně Šumavská víla). Libreto napsal Karel Kádner podle básně Adolfa Heyduka Dědův odkaz; kdysi se záměrem na její zhudebnění zabýval už Bedřich Smetana – plán mu údajně rozmluvil Jan Neruda, který nevěřil v nosnost námětu pro operu. „Již o včerejší zkoušce osvědčila nová práce Rozkošného veškeru svěžest nestárnoucí tvořivosti skladatelovy a zaleskla se nádherou scénické úpravy,“ zněla jedna z prvních zpráv. Pro premiéru byly vytvořeny nové dekorace, ve druhém dějství, ve scéně filipojakubské u Černého jezera se líbil velký efektní balet v choreografii Achille Viscusiho. Stejný námět zvolil o dvacet let později Vítězslav Novák, který své opeře ponechal název Heydukovy básně.